Jan HERNYCH
Narozen: 7. července 1979 v Praze
Bydliště: Praha
Výška/váha: 190 cm/82 kg
Hraje pravou rukou
Profesionál od roku 1998
Největší úspěchy: vítěz ATP Challengeru Prague Open a
finalista ve Wroclavi 04, semifinalista turnaje ATP
v Aucklandu 05, čtvrtfinalista v Torontu 04
ATP Entry Ranking – dvouhra: 63.
Výhry v kariéře: 390.995 USD
Na svoje velké chvíle čekal s takovou trpělivostí, že musely přijít. Loni na začátku roku se JAN HERNYCH (25) dočkal.
V únoru se prodral do finále challengeru ve Wroclavi, kde porazil i Slováka Hrbatého, vzápětí se rozjel i na velkých turnajích ATP Tour. V Indian Wells se kvalifikoval, porazil Davyděnka a pak sehrál skvělý zápas se Safinem. Vzápětí zopakoval totéž v Miami, kde vyřídil Santora s Philippoussisem a prohrál až v tie-breaku třetího setu s Robredem. A pak přišel Prague Open a triumf na Štvanici.
„V tenise mnohdy o výsledku rozhoduje jeden důležitý míč. A já je najednou začal vyhrávat,“ vzpomíná na ty chvíle s úsměvem Honza, který jako by se do světa velkého tenisu nehodil. Skromný, tichý, nenápadný. V euforii ho nenachytáte, ani kdyby porazil Moyu a hned po něm Hewitta.
Do šestnácti kombinoval tenis s hokejem. V létě šidil jedno, v zimě druhé. „Halu jsem měl tak dvakrát týdně. Až v osmnácti jsem se do tenisu doopravdy zakousl,“ říká. K tenisovým výšinám proto musel stoupat trpělivě a s pokorou. A obojí mu zůstalo, i když loni rozrazil dveře první světové stovky. „Já tenis pořád nehraju pro peníze, nemám bůhvíjaké nároky. Spíš bych se rád dočkal zadostiučinění, odměny za ty stovky hodin tréninku,“ říká. „Věřil jsem, že když tomu dám všechno, jednou to přijde. Tak snad je to tady.“
Loni ho zklamalo jediné: od čtvrtfinále v Torontu, kde postupně porazil Labadzeho, Reida a Kuertena a zastavil ho až Roddick, to bylo v srpnu, ne a ne vyhrát zápas! „Léto bylo solidní, byl jsem ve druhém kole v Los Angeles a ve třetím v Indianapolis, tam jsem porazil Gambilla a Schalkena. Pak přišlo Toronto, ale – pak už nic,“ usmívá se. „Na US Open jsem prohrál už v kvalifikaci a cítil se hrozně. Pak mě v Šanghaji porazil Carlssen v zápase, který jsem měl vyhrát, totéž se opakovalo v Tokiu se Suzukim. Tam jsem si navíc poranil kotník, který mě pořád bolel, takže jsem to až do konce roku spíš jen zkoušel a v říjnu raději sezónu zapíchl.“
Loni ale Honza prvně v kariéře vletěl do první světové stovky, když poskočil na žebříčku o sto padesát míst. „Ale hlavně jsem pochopil, že můžu hrát i s těmi nejlepšími a stouplo mi sebevědomí. Největší rozdíl mezi hráči na challengerech a velké Tour je v podání a ve vyrovnané výkonnosti. Na menších turnajích se občas někdo porazí sám, na turnaji ATP Tour nikdy.“
Letos začal Hernych postupem do semifinále v Aucklandu, kde porazil Ferrera, Martina a Acasusa. V Melbourne prohrál ve 2. kole pětisetovou bitvu se Štěpánkem. „Bylo to hrozně nervózní a já hrál špatně. Sto věcí bych dneska udělal jinak. Před zápasem mi pár lidí řeklo, že mám formu a že bych měl vyhrát a já si na to na kurtě bohužel občas vzpomněl,“ usmívá se. Na Novém Zélandu a v Austrálii s ním byl i trenér Jiří Hřebec, kterého si velmi váží. „Hodně mi pomohl. Je ohromný profík a tenis doopravdy miluje. Je to výbornej trenér, navíc je s ním ohromná pohoda a já k němu mám velkou důvěru,“ říká s dovětkem, že si s daviscupovou legendou velmi rozumí. „Chodili jsme spolu na večeře a povídali si o všem možném, od muziky až po tenis. Pan Hřebec má spoustu životních zkušeností a já se rád dozvídám nové věci.“
Na štvanický ECM Prague Open se Honza pokaždé těší. Při premiéře hrál na domácích kurtech finále, v němž ho udolal zkušený Doseděl, loni turnaj vyhrál, když v boji o titul udolal oddílového kolegu z I. ČLTK Iva Mináře. Navázal tak na skvělé jarní výsledky v Americe. „Byl to nádherný týden, nejen proto, že jsem vyhrál, ale bylo to doma, přišli se podívat rodiče a na Štvanici byla báječná atmosféra,“ vzpomíná.
A co čeká tenista I. ČLTK od letošního roku? „Nerad si dávám nějaké cíle… Ale určitě chci jít zase nahoru a chci, aby mě tenis pořád bavil a uspokojoval. Těším se na každý další turnaj, protože ty velké hraju teprve od loňska. Být v první stovce a hrát grandslamy, to je sen každého hráče. Vážím si toho, kam jsem se dostal a chci brát tenis pořád s takovou pokorou jako dosud.“ Ne, Jan Hernych se prostě do velkého tenisu jaksi nehodí…
